Jak jsem lovil kunu

Tak konečně jsem se dočkal trochu více sněhu. Páneček chodí krmit a já dovádím kolem J. Včera mně, ale udeřila krásná vůně do nosu, nemohl jsem odolat a hned jsem šel zjistit, co to je, protože to bylo něco nového. Ale jaké překvapení, přede mnou byla jen hromada naskládaného dřeva a nic nebylo vidět. Tak jsem chvíli pobíhal a štěkal, aby se to neznámé ukázalo, třeba se mě bude bát, ale pořád nic. Zkoušel jsem zubama uvolnit nějaké dřevo, ale pořád to nešlo. Pak přišel můj páníček a protože neměl s sebou flintu, tak mě přemlouval, abych šel pryč. Ale mně se vůbec nechtělo. Tak mě vzal na ruky a odnesl násilím pryč. Přijel domů, vzal i paničku a flintu a vyrazili jsme všichni, abychom to zjistili, co tam je. Moc mně nevěřil a mysleli, že jsem tam objevil ježka nebo nějakou myš, nevěřili, že by tam mohla být třeba kuna. Byl jsem odložen a hlídal, jestli něco vyběhne. Panička se snažila dlouhou tyčkou něco vyhnat. Dlouho se nic nedělo, tak to chtěli vzdát, že jsem si to vymyslel, ale já jsem se nedal! Pak to vyskočilo, hleděl jsem na to a nevěděl, co to je, v tu chvíli mě začali pobízet abych to chytil, že je to moje. Ale nebylo to vůbec jednoduché J, zakouslo se mně to do nosu a ještě to na mě prskalo, ale nedal jsem se a třepal. Byla to malá, ale má první kunička! Teď už vím, že musím se dívat a čuchat kolem, jestli jich nenajdeme víc, vždyť dělají tolik škody. Stálo to za to, dostal jsem obrovskou pochvalu a odměnu.