Jak to vše začalo

Bydlíme v lázeňském městě Luhačovicích.

12 let jsme měli německého křepeláka, který dokázal hodně potrápit, ale taky odvést dobrou práci.Když začal mít problémy s klouby a léčba nijak nezabírala, dál jsme nedokázali nečinně přihlížet a rozhodli jsme se nechat ho odejít do psího nebíčka. To rozhodnutí bylo opravdu těžké. Po této zkušenosti, jsem již dalšího psa nechtěl, ale dívat se na prázdnou zahradu, bylo opravdu smutné a pomalu jsme začali uvažovat o koupi dalšího psa. Manželka začala hledat inzeráty v myslivosti, na internetu, ale
bohužel v té době, žádní křepeláci zrovna nebyli. Tak nechala naši poptávku na internetu a v lednu 2007 se nám ozval p.Pavlíček, zda máme zájem ještě o štěně. Jeho fenka se vrátila z ultrazvuku a bude mít štěňátka. Cira se nám moc líbila a o štěně jsme měli opravdu zájem, tak jsme začali pátrat po výsledcích Ciry, čeho všeho dosáhla a tak jsme se dostali na slečnu Golinovskou, která s ní
vše absolvovala a dobře znala i otce budoucích štěňátek. No a v dubnu 2007, jsme jeli pro Arta do Prahy. Za týden po něm jsme měli na přechodnou dobu na zahradě ještě jeho sestřičku Airinu. Tak jsme mohli poznat, jaký je rozdíl v chování psa a fenky. Ale, když si budou chtít postavit hlavu, tak to dokáží oba dva. Jsem agronom, a mohl jsem mít Arta i neustále s sebou v práci a to mně teď vrací na jeho práci. Je z něj opravdu šikula, když pominu okousané stromy na zahrádce, nebo občas úprky do města za lidmi, (hlavně dětmi), když si vynucoval společnost. Pro mě bylo důležité hlavně, abych s ním měl zkoušky a stal se lovecky upotřebitelný, což se nám během letošního roku taky podařilo. Absolvovali jsme nejdříve ZV, následně PZ, LZ, BZ a nakonec i VZ, vše v první ceně. S výstavami jsme vůbec neměli zkušenosti, ale s.Golinovská nás k tomu taky přiměla, že by bylo Arta škoda nechávat jen pro sebe, za co jí bych chtěl moc poděkovat. Díky ní se z něj již stal Junior šampion ČR, ale také ji ž chovný pes, bez jeich chovatelských zkušeností a hlavně nadšení, by takových výsledků nedosáhl.